"Nikdo není dost moudrý nebo dost dobrý, aby formoval charakter jakéhokoliv dítěte. To špatné, co se děje s naším nemocným, neurotickým světem, je dáno tím, že jsme byli formováni. Dospělé generaci, která viděla dvě velké války a jak se zdá, se chystá spustit třetí by nemělo být svěřeno ani formování charakteru krysy."

A.S. Neill

Ten citát mi připomněl jeden z komentářů na iDnes.cz:

"...zneužívání dětí státem či politickými stranami je něco úplně jiného než rodinná výchova. Stát nemá právo děti vychovávat v nějaké ideologii, rodiče naopak mají právo (či spíšep ovinnost) vychovávat děti k takovýcm idejím a hodnotám, které uznávají oni sami - což je přesně příklad toho, když vezmou děti na nějakou demonstraci, kde vyjadřují své postoje. tak se totiž buduje občanská společnost a vychovávají lidé, kteří se nebojí vyjádřit svůj názor. I když chápu, že vám by se možná líbilo víc stádo tupých ovcí, které škola vychová v té jedině správné ideologii a rodiče musí držet hubu a krok."

(článek byl o tom, že někteří zapojili děti do protizemanovské demonstrance - vybavili je cedulkami)

Tohle celé mi připadá jako dvě zcela odlišná paradigmata uvažování. Asi nemám přímo záměr vehementně tvrdit, že to druhé "nové" paradigma je jediné správné, ale na druhou stranu debatovat se o věcech jistě dá (ideálně bez přehnaných emocí).

Paradigma 1 - cepovat a vychovávat

Tvrzení, že škola nemá právo vnucovat dětem ideologii, a že naopak rodiče mají právo i povinnost vnucovat dětem cokoliv je myslím zástupce toho klasického paradigmatu "MUSÍŠ", které je tu už od času našeho vyrůstání v rodině. Škola je jakousi prodlouženou rukou výchovy. Autorka zmíněného komentáře evidentně není přímo fanda, pokud škola vnucuje dětem nějaké názory. (Mimochodem z toho co jsem viděl z metodických materiálů pro učitele, tak kupříkladu instituce EU nejsou vyučovány objektivně, nýbrž je dětem vysvětlováno, proč je EU dobrý nápad atd.)

Tohle paradigma je nám dobře známé, protože jím žije většina obyvatel civilizovaných zemí. Nevím odkdy se toto paradigma datuje. Starost rodičů o děti je samozřejmě z velké části dána geneticky. Doby rodičemi určených manželství svých dětí jsou poměrně nedávné, i když to je spíš dané kulturně. Ale od kdy jsou tu modely tzv. vrtulníkových rodičů nebo jakéhokoliv typu této intentzivní snahy vychovávat a hlídat, to nevím.

a) Svoboda a demokracie = nemít rád Zemana, chápeš, Maruško?

Hlavní problém v tom vidím asi v tom, že předchozí a asi i současná generace je naprosto mimo. :-) Krásně to vystihuje citát A.S. Neila, zakladatele alternativní školy Summerhill. Celá společnost je v těžkém stavu neurózy. Korupce a jiné typy zločinnosti jsou spíše jen symptomy, důsledky neurotické společnosti. Nic jakoby nefunguje. I koncept vězeňství naopak jakoby spíš naopak dělal ze zločinců recidivisty. A z nějakého důvodu se nedaří zavřít větší ryby, protože řídí stát skrze své podplacené politiky(*).

Uživatel Kapitán Láska z Mostu k tomu dodává: „A nejvíc fotek v červených tričkách jsou od dětí, který nemaj ani šajn, vo co go. Hlavně, že jim vymejváte palice nesmyslama,“ poukazuje doslova na politické zneužívání dětí. Připojuje se maminka Dagmar Jeřábková z Třebíče, která se klidově přiklání k názorům, že v zájmu slušné výchovy svých dětí je učí, že sprostě se prostě nemluví, i když to slyší ve škole a podobně. „Možná pro vás není slovo k...a sprosté. Pro mě ano, zvlášť z úst prezidenta,“ dodává.  Mostečan se tomu podivuje, že její malé děti mají přístup ke zpravodajství, internetu a podobně, aby se dostaly k neslušnému výrazu prezidenta.

Zdroj: http://www.parlamentnilisty.cz/arena/monitor/Odpurci-Zemana-planuji-dalsi-demonstrace-Zjistili-jsme-co-chystaji-348673

V konkrétním případě vnucovat dětem politické názory mně teda osobně až vyděsilo. Ponechme stranou názory na prezidenta Zemana, ale já si například vůbec nemyslím, že kopání do Miloše Zemana je nějaký boj za demokracii nebo svobodu. Osobně by mě spíš zajímalo, kdy už někomu začne vadit ta síť tajných věznic v Evropě, kde se vozí lidi na mučení. Tak trochu jsme na to zapomněli.

Prezident ČR ani nemá praktický žádné pravomoce, tedy možnost něco ovlivnit. Nevidím tedy moc smysl, proč se pochopitelná naštvanost na politiku koncentruje právě na prezidenta. U Klause se dělo to samé. Ale jedinou relativně větší akci si vybavuju před lety pod názvem "Děkujeme, odejděte." směřované vládě. Současná protizemanovská mediální kampaň mi přijde právě jako propaganda. Pravděpodobně řízená ze zahraničí (není o nic paranoidnější tvrzení jako že má Zeman "pracovat pro Rusko"). Ale děti bych do toho netahal. Jen pokud mají samy zájem, svůj názor.

Prezident je prý pouze podepisovač a jen na okrasu mezinárodně. Prostě jen panák na reprezentaci. Pokud prezident mluví sprostě, svět myslím ještě neboří. Je spíš riziko rozdělovat národ vyvoláváním nenávisti vůči Rusku. Tam hrozí možnost další světové války, protože co si budeme povídat - celé je to spíš o Rusku než o Zemanovi. Dospělé je prý Rusko nenávidět a "už nikdy sem nepustit ruskýho *mejda". Kupodivu německá temná nacistická minulost nás děsit nemá. Mně to přijde jako čistá xenofobie a je otazné, jestli o tom zrovna musí vědět naše děti. Boj za svobodu by to bylo před 1989, kde tu skutečně svoboda nebyla.

(Já se docela dobře bavím :-) Mně osobně je mezinárodní obrázek ukradený. A moudří lidé by si neměli dělat názor o jiných zemích na základě jejich politických představitelů)

Tak nebo tak...politické stejně jako náboženské názory vnucované dětem budou vždy subjektivní. A přijde mi jedno, jestli to dělá škola nebo rodič. Dítě není přece nějaký kus tovaru k obrobení do naší představy. Je to živá bytost. Bytost, která se učí zcela sama už od mala. Chodit v 3D prostoru, mluvit slova, myslet, smát se, brečet. Vše se to dítě učí zcela samo. Rodič může mít dojem, že ho to všechno naučil on, ale dítě prostě ať už pozorováním nebo vlastní iniciativou je to stejně pouze na tom dítěti. Postupně ze sebe bude sypat první slova. To ani nejde nijak naučit. 

b) Učit se, učit se, učit se

V pozdějším věku ale rodičové i školní instituce považují nejen za právo ale i přímo povinnost využít maxima času dětství tzv. vzděláváním a dále pokračující výchovou. Ať už povinným sportováním (ať jsou fyzicky zdravé), povinnými jídelnami (ať se naučí jíst! :D) tak i povinnými učebnicemi (tohle všechno se musíš naučit!) a celou plejádou dalších povinných aktivit (měl bys dělat to a ono).

Někteří rodiče dětem tak vnucují i různé kroužky, o kterých mají dojem, že určitě musí absolvovat. V něčem se mohou strefit, ale je s podivem, pokud jsou jim tyto aktivity vnucovány navzdory odporu toho dítěte. Někteří rodiče například nemusí snést, že jejich dítě by šlo životem třeba i jiným oborem! Prostě společnost plna naprostých demencí, které jsou jakoby "normální", a měly by tím děti vychovávány.

Každýho musíš pozdravit, musíš chodit do školy, aby se z tebe třeba něco i zajímavého stalo (do té doby není nic, nýmand), a mohl sis tak "vydělávat na život". A už máš hotový úkoly? Pětku?! Kde mám vařečku?!!

Prostě taková normální příjemná neuróza přenášená z generace na generaci a krásně zatevená ve formě školství, která se příliš nezměnila ani za posledních sto let.

Kde ale vlastně vzniklo toto vzdělávání. Marie Terezie, ano. Děti jsou učeny, jak dekret Marie Terezie umožnil rozvoj vzdělanosti a jakési snad dokonce svobody. Povinná školní docházka je totiž jakoby vnímána spíš jako právo občana v této naší krásné civilizované společnosti (tedy oslava zbudování sítě škol). Ne povinnost ale výsada! Negativně to přece může vnímat jen flákač a pecivál, který naopak potřebuje pořádně vycepovat, aby z něj něco bylo!

Při troše blížšího zkoumání zavedení povinné školní docházky se ale spíše ukazuje, že byla zavedena jako důsledek rozvoje průmyslu/technologií (průmyslové revoluce). Bylo potřeba nastartovat technologický rozvoj a zároveň vzdělané dělníky, aby mohli dané stroje obsluhovat. Bylo by ale nebezpečné vzdělávat lidi neřízeně, protože by mohli ohrozit systém (do té doby lidé žili ve feudální společnosti jako plebs a svobody byly omezené).

"Často bývá císařovna Marie Terezie vzpomenuta také v souvislosti s výrokem, že „Škola je politikum“, který v tehdejší době vyjadřoval skutečnost, že problematika vzdělání se musí stát zájmem státu i záležitostí státní politiky. Neškodí si však připomenout, že naši předkové před sto lety považovali právě obecnou znalost tohoto citátu za příčinu mnohých neduhů školství."

"...Obavy z osvícenství, které by mohlo zavádět mládež na pro monarchii nebezpečnou půdu volnomyšlenkářství (v politických kruzích se hovořilo o tom, že škola vychovává „nafoukané floutky“), složitá mezinárodně politická situace po francouzské revoluci (spojená s obecnými obavami z možného obdobného vývoje) s dlouhými napoleonskými válkami stejně jako se změnami v osobě panovníka (Josefa II. vystřídal na dva roky Leopold II. a toho František I.) změnily pozitivní směrování a škola nabrala zpátečnický kurs. Ten vyvrcholil přijetím Politického zřízení školského v roce 1805. Základní filozofií tohoto předpisu, rozhodujícího a směrodatného pro celou první polovinu 19. století bylo, že „Rakousko nepotřebuje lidí učených, nýbrž dobrých poddaných“. To by ale už byla zcela jiná historie."

Zdroj: http://www.ucitelskenoviny.cz/?archiv&clanek=4731 

Škola byla zjevně již od počátku "politikum" a obzvláště totalitní režimy používaly děti jako hlavní cíl ale i nástroj své propagandy. Ovládnout děti totiž umožňuje získat celou další generaci budoucích dospělých. Myslet si, že žijeme už ve zcela svobodné nezločinné státní správě, mi přijde jako těžký sebeklam. 

c) Zkoušky, testy a maturity aneb metoda cukru a biče

Dalším zásadním aspektem našeho školství je neustálé hodnocení dětí pomocí známek. Minimálně za časů mé školní docházky bylo školství primárně o memorování se naučených vět. Tzv. drcením. Vzorečky, datumy narození, dějepis od Velkého třesku po druhou světovou válku. Kupodivu moderní historie většinou už součástí základního vzdělávání už moc není. Proporcionálně se tomu za mých časů věnovalo minimum času. Teď mi to cynicky přijde, že to má i svůj důvod. Jsou to vody, kde škola musí lidem vnutit politické názory (učit děti neobjektivní pohled na Evropskou unii mi přijde jako dobrý příklad. Metodické pokyny se více zabývají zajímavostmi, proč má vlajka EU 12 hvězd, protože 12 je údajně magické číslo než objektivní kritikou této vládní instituce).

Proces funguje takto:

  1. Učitel dodá seznam vět či jiné formy faktů žakovi
  2. Žák se učí fakta nazpaměť
  3. Čím lépe dokáže žák zopakovat přesně, co mu řekli, dostane lepší známku

Omluvte tuto příliš brutální generalizaci školství, kde to zásadně odvisí na konkrétním učiteli. Vzhledem k podfinancovanosti učitelských platů se ale často učitelských sbor skládá z demotivovaných lidí, kterří jsou na děti spíše nazlobení. Opět je to individuální.

(Osobně mi připadá, že se takhle sic možná procvičuje mozek, ale zároveň učí i podřízenost k autoritám.)

Když jsem v novinách zveřejněných zadáních státní maturity četl otázku "Kde byl pochován J.A. Komenský?" jsem myslel, že prsknu smíchy. Zrovna Komenský, propagátor školy hrou,  je předmětem/obětí otázky testující znalost memorování faktů (navíc ta fakta mohou být politicky zabarvená). Správná odpověď není Amsterdam. Otázka byla, kde byl pochován, ne kde zemřel. :-) Ani nevím,proč jsem si zrovna město, kde zemřel J.A. Komenský, zapamatoval. Dějepis mi moc nešel. Když už tak mě spíš bavila moderní historie a sci-fi. Nějaká pravěká historie byla pravý opak. Pohřben byl v Naardenu!

Obzvlášť dnes v době internetu, googlu, youtubu, wikipedie vidět děti křívíc si páteř taháním učebnic do školy je očividné, že tato civilizovaná společnost, tato civilizace je naprosto a zcela šílená! :-)


V příštím díle napíšu o jiném v podstatě zcela opačném paradigmatu, kde je ústředním bodem dítě/žák nikoliv rodič/učitel. Téma mi připadá velice zajímavé a podstatné, protože si ho spojuji i s podobnými principy týkajících se následné dospělosti a tématy zaměstnanosti, sociálních dávek a ekonomických teorií lidské motivace.

*)(Mimochodem nepleťme si politiky s mafií - politici jsou spíše jen herci, pokročilí mluvčí PR + upřímní politici, který ale jejich strana k ničemu nepustí a říkají jim, jak mají hlasovat.)

Autor
Website: http://mika.blog.idnes.czEmail: Tato e-mailová adresa je chráněna před spamboty. Pro její zobrazení musíte mít povolen Javascript.
Programátor
Další články autora

  • Nikdo není dost moudrý nebo dost dobrý, aby formoval charakter jakéhokoliv dítěte. To špatné, co se děje s naším nemocným, neurotickým světem, je dáno tím, že jsme byli formováni. Dospělé generaci, která viděla dvě velké války a jak se zdá, se chystá spustit třetí by nemělo být svěřeno ani formování charakteru krysy. Read More
    A.S. Neill Zakladatel školy Summerhill
  • 1
  • 2
  • 3

Jazyk

Czech English French German Italian Portuguese Russian Spanish